Přední česká advokátka, krásná žena, která se upsala sportu. To všechno patří k JUDr. Kateřině Radostové, známé právničce, která vede AK Radostova a Co. Když jsem si domlouval rozhovor s paní doktorkou, zdaleka jsem netušil, kolik odvahy budu potřebovat, abych s touto krásnou ženou, která patří mezi špičky našeho sportu, budu potřebovat, abych jí správně představil našim elektrotechnikům.

Několik slov úvodem

V roce 2011 zařadil deník MF Dnes paní doktorku Kateřinu Radostovou do žebříčku 50 nejvlivnějších lidí českého fotbalu. V juniorském věku byla profesionální tenistkou.

Paní doktorka Kateřina Radostová je česká advokátka specializující se na sportovní právo, současné taktéž předsedkyně Odvolací komise FAČR a kandidátka do Evropského parlamentu v roce 2014 za hnutí Úsvit přímé demokracie.

V minulosti působila jako soudkyně (2006-2007) Obvodního soudu pro Prahu 3. Provozuje soukromou advokátní praxi v Praze, zaměřenou na obchodní a sportovní právo a spolupracuje s řadou českých fotbalových i hokejových klubů. Kromě nich zastupuje také řadu sportovců i sportovních agentů.

Vzdělání

Gymnázium studovala v německém Meersburgu a poté ve Špitálské ulici v Praze. Právnické vzdělání získala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde následně v roce 2007 obhájila rigorózní práci. V roce 2005 složila justiční zkoušky.

Po studiu (v letech 1997–1998) pracovala jako právní praktikant pro německou firmu Economy Deutschland Consulting GmbH a poté v letech 1998–1999 působila jako asistent České advokátské komory. Zkušenosti se sportovním právem a marketingem nabyla paní doktorka Radostová především ve firmách Persport Group, a.s., Česká sportovní a.s. a ELIT GRAND PRIX RACING TEAM.

V roce 2006 byla prezidentem republiky jmenována soudkyní a až do roku 2007 pracovala jako soudkyně Okresního soudu pro Prahu 3. V letech 2007–2011 byla partnerkou ve společnosti Eichinger & Radostová, v současnosti vede Advokátní kancelář Radostová & Co., kterou založila začátkem roku 2011.

Od roku 2007 je expertní členkou Legislativní rady Fotbalové asociace České Republiky. V roce 2012 se stala členkou ekonomicko-marketingové komise Českého svazu ledního hokeje. Zároveň přednáší sportovní právo na FTVS v Praze.

Myslím, že nyní se mnou budete souhlasit, že setkat se s takovou vitální a krásnou ženou znamená být na setkání dobře připraven…

Milá paní doktorko, prozraďte mi, co a kdo Vás přivedl k právničině (nekomolím to moc?)
Myslím, že nás všechny formuje výchova. Základy pro spravedlnost jsem tedy získala již v dětství, pramenilo to z rodinné historie – dědeček byl generálem, který byl odsouzen k trestu smrti, takže si myslím, že i tato nešťastná událost mě svým způsobem ovlivnila. Nedá se však říci, kdo konkrétně mě k právničině přivedl, pravděpodobně jsem to sama tak vnitřně cítila a bylo to mé rozhodnutí. Už ve druhé třídě, když se nás paní učitelka ptala, čím bychom chtěli být, jsem měla jasno.

Můžete porovnat a sdělit našim čtenářům, jaké to je studovat v Německu a pak u nás? Jaké největší rozdíly jste při zahraničním studiu v Německu s porovnáním se studiem na obdobném typu škol mohla zaznamenat?
O tomto bych mohla vyprávět velmi dlouho, budu ráda inspirovat nebo případně varovat české rodiče, kteří uvažují o tom, že pošlou děti do Německa na studia. Rozdíl je velmi razantní. Když jsem se v osmé třídy rozhodla odstěhovat se do Německa, jediná škola, která mě byla ochotná přijmout, byla škola waldorfského typu Freie Waldorfschule am Bodensee v Rengoldshausenu. Problém byl, že jsem neuměla německy ani slovo. Ale neodradilo mě to, jazyk jsem se postupně naučila. Ta škola byla v podstatě velkým městem. Malířské a sochařské ateliéry, kovářské dílny, farma, obrovské divadlo. Neměli jsme učebnice, učitel vykládal látku a z té jsme si pak po večerech psali učebnice podle sebe. Mám na to krásné vzpomínky a dokonce si dodnes pamatuji ty učebnice, které jsem si vytvářela. Ale rozhodně se tam nestihne probrat tolik látky, jako na běžné škole. Neučí se tam podle rozvrhu, ale na období - třeba několik týdnů v kuse máte dějepis, ale poté zase týdny chodíte jako pomocná síla na statek. Nebo jsme týdne v kuse tkali koberec. Děti z waldorfské školy jsou hodně tvořivé, ale musela jsem přitom ještě dálkově studovat klasickou českou školu, aby mi neunikalo učivo. A to byl právě kámen úrazu – waldorfský typ škol je vhodný spíše pro umělecky nadané děti, proto jsem později přestoupila na Droste-Hülshoff Gymnasium. Další cenná zkušenost, i když trochu jiného typu. Na přijímací zkoušky na právech vás na klasickém německém gymnáziu připraví dobře, ale potkávala jsem se tu s dětmi z bohatých rodin, které na „chudou holku“ z Čech koukali nedůvěřivě. Nakonec jsem se rozhodla pro návrat zpět do České republiky, kde jsem nastoupila do závěrečného ročníku na Gymnáziu Špitálská v Praze (zde jsem vlastně studovala celou dobu na základě individuálního plánu, v rámci kterého jsem během roku dojížděla na jednotlivé zkoušky), kde jsem chtěla absolvovat maturitní zkoušku, což se mi také podařilo. Menší gymnázium se skvělými výsledky, odkud není problém dostat se na jakoukoli vysokou školu. Je to vždy ale především o individuální přípravě.

A jaké máte vzpomínky na Vaše studijní léta na Karlově Univerzitě, kde jste získala právnické vzdělání a v roce 2007 obhájila též rigorózní zkoušku? Co Vás nejvíc oslovuje, podíváte-li se zpátky, s čím byste se chtěla svěřit našim studentům, nejen na právnických školách, ale myslím všeobecně?
Samotná Karlova Univerzita patří k nejstarším ve střední Evropě a její kvalita je na velmi vysoké úrovni. Za mých studií byl systém jiný, než je dnes. Museli jsme absolvovat 3 bloky státních zkoušek. Jediné, co bych univerzitě vytkla, je to, že je zde studium zaměřeno hodně na teorii a praxe je právě ponechána na vlastní iniciativě studentů. Měla jsem ale veliké štěstí na vyučující a pomáhala jsem s překlady docentu Soukupovi na Ústavu právních dějin.

V roce 2005 jste složila justiční zkoušky a od roku 2006 – do roku 2007, jste působila jako soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3. Můžete v krátkosti našim čtenářům, prozradit něco ze zákulisí, například kolik hodin jste věnovala studiu a přípravě soudního jednání? Co Vás vedlo k opuštění možná také úspěšné kariéře soudce a to že jste se vrhla do založení Vaší vlastní advokátní kanceláře? Byla v tom touha poznat víc, nebo teprve ve vlastní AK, jste cítila, že můžete naplno rozvinout Vaše právní vzdělání a zkušenosti získané praxí u soudu?
Ano, složila jsem justiční zkoušky, a bohužel prezident Václav Klaus rozhodl, že nebude jmenovat mladé soudce a já se tedy ocitla v nejistotě a pociťovala jsem velikou nespravedlnost, že vše náhle stojí a je závislé na rozhodnutí jednoho člověka. Bylo to tehdy velmi dlouhé období, kdy to někteří čekatelé vzdali, jiní podali stížnost. Já se tehdy rozhodla nevzdat se a absolvovala jsem stáž v Německu, po roce a čtvrt se prezident přece jen rozhodl jmenovat mě, ale bohužel již nebylo volné místo na trestní právo, o které jsme velmi stála, takže na mě zbyla občansko-právní agenda. Měla jsem k justičnímu systému velmi mnoho výhrad a i můj zdravotní stav přispěl k mému rozhodnutí pověsit soudcovské řemeslo na hřebík. Zjistila jsem, že sama hlavou zeď neprorazím. Takže jsem rezignovala a vrhla se zpět do světa soukromého práva a sportu.

Kde jste se poprvé setkala hlouběji se sportem? Vím, že jste byla také v juniorském věku aktivní sportovkyní, věnovala jste se závodně tenisu? Jak jste se od tohoto elegantního sportu dostala k hokeji a fotbalu? Kam Vás to táhne víc k hokeji nebo fotbalu? A proč?
Ke sportu jsem byla vedena od útlého dětství. Od čtyř let jsem s tatínkem lyžovala, pak jsem od první třídy hrála tenis, kdy jsem jedno období hrála i za pražskou Spartu, tehdy ještě pod vedením trenéra Pavla Kordy. Tenis jsem hrála i v době, kdy jsem žila v Německu, postupně jsem začala objevovat i další sporty – golf, potápění, box. Co se fotbalu týče, zde jsem k němu byla také vedena od dětství, fotbalem jsme doma žili. Táta mě vodil na Ďolíček, mám ale velmi blízko i k motorsportu, sleduji MOTO GP i závody Formule 1. Do světa velkého fotbalu mě ale uvedl až Míra Kříž, postupně jsem sport spojila i s advokacií – začala jsem zastupovat fotbalový klub FC Viktoria Plzeň a už jsem v tom byla „až po uši“. Obojí má něco do sebe, ale trochu v popředí je asi fotbal, i z hlediska mé praxe a pozice předsedkyně OK FAČR, kdy řešíme problémy zasahující do celého fotbalového spektra – od hlavních lig po okresní přebor.

Jste mladá, a přeci jste to již chtěla zkusit jako funkcionářka? Nelákaly Vás některé sporty provozovat ještě i do teď aktivně?
Já sportuji stále aktivně! Někdy až příliš aktivně. Věnuji se golfu, můj handicap je 8,5, rekreačně si zahraji i tenis, aktivně pravidelně boxuji, miluji vodní sporty, potápím se. Sportovat chci a budu, dokud mi to mé zdraví dovolí… (směje se)

S tím souvisí moje další otázka, mířící pomalu již do Vaše soukromí. Jak si nejvíc odpočinete? ve sportu, na chalupě … Prozradíte nám něco málo ze svého soukromí?
Rozhodně odpočívám právě při sportu, ráda se protáhnu i u jógy, mám taktéž ráda dobré filmy a příjemnou společnost lidí okolo sebe.

Můžete našim čtenářům napsat jaké to je, žena mezi tolika chlapy, a přitom ještě předsedkyně OK FAČR kde se rozhoduje o zásadních záležitostech….
Je to jednoduše výzva, i díky sportu jsem vždy byla vedena k soutěživosti, mám ráda, když mám možnost uspět, i v nelehké konkurenci. A to mě baví.

Můžete se nám svěřit, která kauza, kterou jste na OK FAČR řešili, Vás stála nejvíce úsilí, a také o tom, která ve Vás nechala největší dojem. Pokud to můžeme zveřejnit?
Rozhodně to byla jedna z prvních kauz, kterou naše komise řešila hned z kraje svého funkčního období. Byla to B třída, klub Straškov Vodochody a Budyně nad Ohří. Výsledkem byla kontumace utkání – bylo to pro všechny velmi poučné. Bylo zapotřebí ojedinělého přístupu, každá kauza je totiž velmi individuální. Někdy je nám z projednávaných věcí do pláče, jindy nás to i rozesměje a pobaví.

Tak, paní doktorko, nyní Vám již nebudu klást takové možná těžké otázky, spíše Vás představím našim čtenářům, jako elektrotechničku… Předpokládám, že z toho nečetného množství hodin, strávených na cestách, v letadlech i jiných dopravních prostředcích a pobytech na hotelích, jste si odnesla nějaký kuriózní zážitek z oboru elektrotechniky. Svěříte se nám s ním?
Nevím, jestli je to dostatečně kuriózní, ale jelikož spoustu času se věnuji práci a telefon je mým nezbytným nástrojem, často mám s sebou velkokapacitní nabíječku, která mi slouží jako rychlý zdroj energie, i když nejsem zrovna poblíž elektrické zásuvky. Například, když jsem byla na konferenci v Atlantě, ve Spojených státech, vypadl na celou noc kvůli bouřce proud a v tu chvíli jsem byla velmi vděčná za svou „zásobu“ energie.

Všude kolem nás začíná promlouvat inteligentní elektroinstalace, pokud je Vám tento pojem blízký, nechala byste si zařídit ovládání elektroinstalace ve Vašem domě?
Jsem žena a nejsem tedy nejtechničtější typ, ale ráda se učím novým věcem a chci být v obraze. V posledních měsících jsem se v rámci rekonstrukce bydlení seznámila s některými technickými vymoženostmi. Také vím, že na veletrhu elektrotechniky v Las Vegas výrobci technologií představili koncept inteligentních domácích spotřebičů, který mě naprosto fascinoval a uvědomila jsem si, o jak zajímavý obor se jedná. V blízké budoucnosti bude připojení k internetu téměř všude, i v lednicích, pračkách či robotických vysavačích. Společnost LG tam představila mobilní aplikaci, kterou pak bude možné všechny spotřebiče na dálku ovládat. Stačí do ní zadat, že zítra odlétám na týden na dovolenou a spotřebiče se přepnou do úsporného režimu a robotický vysavač zahájí kompletní údržbu. Dokonalost…

Trochu těžší… Již před nějakou dobou „odzvonilo“ klasickým žárovkám, začaly být nahrazovány nejprve úspornými halogenidovými svítidly, nyní jsou největším hitem osvětlení LED diodami… Přední výrobci osvětlení se předhánějí v nabídkách, od volby jednoduchého stmívání, až přes barevné osazení svítidla ve Vašem pokoji barevnými LED diodami, u kterých si můžete navolit světelnou pohodu přímo ve Vašem pokoji… Setkala jste se již s tímto osvětlením?. Bylo by pro Vás přijatelné jej doma mít?
Ano, mám je doma. Miluji například lampu Oxygen, její design je velmi odvážný a vyhovuje mi, že si mohu navolit celou škálu tónů osvětlení, podle nálady a cítění.

Musela jste již sama řešit výměnu pojistek k některému elektrickému zařízení u Vás doma? Nebo to necháváte na chlapské části Vaší rodiny?
Jsem typem člověka, který se nerad vzdává, takže se vždy snažím poradit si. Mužská záchrana je pro mě až tou poslední možností (smích). S výměnou pojistek jsem se již setkala a musela jsem si dokonce poradit i s tím, když jsme neměla klíč k centrální skříni s pojistkami.

Pokud se dostanete do Evropského parlamentu, rezervuji si u Vás opravdu čas, neboť evropská legislativa dělá někdy našim zákonodárcům velké problémy. To se týká také i technických i elektrotechnických oblastí. Věřím, že náš slib, který jsme čtenářům tlumočili v úvodu, že se po volbách, Vám přeji pro Vás úspěšných, spolu sejdeme a probereme, kde byste mohla hájit zájmy českých elektrotechniků nejlépe, oba dodržíme, a uděláme si čas na dobrou kávu, těším se na setkání s Vámi.

Pomalu se blížíme s rozhovorem ke konci, paní doktorko, mám pro Vás ještě dvě otázky, dáváme je všem našim hostům.

Víme, že my muži máme zvlášť vytříbený jazyk a chutě, každého hosta se proto ptáme na jeho zamilované jídlo a pokud byste se chtěla pochlubit našim čtenářům, co Vy ráda nejen jíte, ale také si i ráda sama uvaříte, tak prosím o nějaký recept Vašeho nejmilejšího jídla ( nebo třeba nejjednoduššího na přípravu)…
Ano, jsem velký gurmet, asi po tatínkovi. Nepohrdnu tatarákem, ale ani bílým lanýžem – moje škála je velmi pestrá. Mým nejoblíbenějším jídlem je asi maso – pořádný steak. Zbožňuji však také italské krémové lanýžové rizoto – umím ho připravit i doma podle receptu Jamieho Olivera.

Základ na risotto: Litr drůbežího nebo zeleninového vývaru, 2 polévkové lžíce kvalitního olivového oleje, 1 lžíci másla, 1 veliká cibule nakrájená na kostičky, 2 stroužky česneku (nadrobno), ½ celeru nakrájeného na kostičky, 400g arborio rýže, 2 sklenice bílého (suchého) vína, mořská sůl, čerstvý pepř, 120g čerstvého parmazánu a na vrch nastrouhat čerstvý lanýž.

Pokud někdo neholduje lanýžům, může vyzkoušet variantu s bazalkovým pestem. Pro výrobu takového pesta je potřeba: hrstka piniových oříšků, ½ stroužku česneku, mořská sůl a čerstvý pepř, 3 hrsti čerstvé bazalky, opět malá mistička nastrouhaného parmazánu, olivový olej

A otázka na úplný závěr…. Paní doktorko, představte si, že my máme někde v jesenických horách, kam se rádi vracíváme, kouzelného dědečka, který nám plní tři přání… kdybych ho poprosil, aby ta tři přání splnil Vám… co byste si nejvíc přála?
Nevím, jestli by ze mě ten dědeček měl radost a jestli bych ho tím neurazila, ale asi bych ho požádala, aby zkusil zařídit něco z toho, co chci prosadit v Evropském parlamentu. To jsou totiž shodou okolností také tři hlavní přání. Takže by mohl zařídit, aby ze všech evropských stadionů zmizeli chuligáni a výtržníci. Dále aby naší zemi v budoucnu neohrožovali nepřizpůsobiví. Tedy ilegální imigranti a Češi, kteří žijí na úkor ostatních tím, že vysávají stát na sociálních dávkách. A poslední přání je, aby si sportování na úrovni mohly dovolit děti i z chudých rodin. Pro případ, že by ten dědeček náhodou neexistoval, bych to chtěla v Bruselu a Štrasburku zařídit sama…

Paní doktorko, velmi Vám děkuji za Váš čas, který jste si udělala v nabitém programu, přeji Vám, nejen úspěch ve volbách do Evropského parlamentu, ten Vám přeji samozřejmě, ale také aby Vás neopouštěl, Váš životní optimismus, chuť se poprat s problémy a vyřešit je. Samozřejmě, nejvíc hodně zdraví, štěstí spokojenosti v tom co děláte profesně i radost za života v rodině.

Děkuji za rozhovor

Ing. Pavel Hála

vydavatel a šéfredaktor časopisu Elektrotechnický magazín